nám napsal(a):

Ráda bych se s Vámi podělila o svůj žal, který teď se svoji fenkou Eliškou prožíváme, i když je težke to takhle začerstva napsat, veřím, že se mi pak alespoň trosku uleví.

Elinka byla březí a ve čtvrtek konečně začala rodit, i když už to bylo 67.den. První přišla na svět malá fenečka, Pusinka. Připadala mi hodně maličká, ale nemela jsem srovnání a nevěděla jsem, jak jsou štěňata standardně velká. Následovalo dlouhých 16 hodin čekání, které ukončil porod dalšího štěňátka, které bylo bohužel mrtvé. Navíc to bylo komplikované, jelikož se ukázaly jen nožičky a už to neslo dal, Eliška už neměla sílu dál tlačit. Musela jsem sama vlastnoručně mrtvé štěňátko vyndat z porodních cest, byl to souboj s časem. Bylo mi jasné, že je štěňátko mrtvé, mělo už fialové nohy. Ale jelikož Elinka už skoro netlačila, šlo to jenom hodně ztěžka. Nakonec jsem to zvládla, a ještě jsem zkoušela malého (byl to kluk) oživovat ... marně. Byla jsem z toho v šoku, ale museli jsme dál jednat, jelikož jsme nevěděli, jestli v Elišce není ještě jedno štěňátko.

Okamžitě jsme ji tedy naložili do auta a zamířili na veterinární kliniku na Zbraslavi. Vezli jsme s sebou i malou, v teplíčku. Naštěstí se podle rentgenu zjistilo, ze další štěňátko už tam není, takže nebyl nutný císařský řez. Štěňátko bylo podle pani doktorky v pořádku, tak jsme se vydali všichni domů. Elinka o malou jevila zájem, ale nebyla s ni pořád, takže malá byla v menší krabici s vyhřívanou dečkou, aby byla v teple, a pravidelně jsem ji dávala k Elince kojit.

Včera ráno ale už nechtěla pit a tak divně „škytala“. To, že to nebyla škytavka, ale lapání po dechu, mi došlo až později. A v 11 hodin dopoledne zemřela! Také jsem se ji snažila oživit, byla ještě teploučká, ale bohužel se mi to nepovedlo. Až po její smrti jsem ji zvážila a zjistila jsem, ze mela pouze 98 gramů!! Její bráška, který se narodil mrtvý byl ještě drobnější, proto nepřežil ani porod.

Byla to malá bojovnice, snažila se celé dva dny, bohužel svůj boj o život prohrála. Pohřbili jsme oba sourozence spolu a já jen doufám, že už jsou v psím nebíčku. Je to strašná ztráta, která se nedá ani  popsat, ale musím být silná, pro Elišku. Ona je také smutná a neustále malou hledá, nezbývá jen doufat, ze rychle zapomene. Naštěstí je v pořádku i když má cecíky plné mléka. Ale já na tu malou princeznu bojovnici nezapomenu nikdy!

Madamecrazy