BIBI nám napsal(a): Naše štěn·átko jsme si domů přinesli před sedmi lety.
Dali jsme mu jméno Monty. Jako začínající, nezkušení pejskaři jsme přehlédli plno nedostatků, které měl - kožich plný blešek, pupeční kýlu a vyrážky na bříšku Asi po týdnu se Montymu začaly po tělíčku objevovat mapy vypadané srsti. Nejprve růžová kůže na těchto mapách měnila barvu od hnědé až po skoro černou. Vystřídali jsme několik veterinářů, než jsme našli toho "svého", který byl schopen pomoct nám. Vyfasovali jsme zásobu mastiček, koupelí a léků. Začalo léčení, které vyžadovalo trpělivost, neustálé potírání postižených míst, podávání léků. Monty se nám pomalu začal před očima měnit z apatického štěňátka bez života v hezkého mopse. Po dvouměsíčním utrpení se z něj stal pejsek neobyčejně oddaný, věrný a vděčný. Za těch sedm let, co byl Monty s námi jsme toho spolu zažili spoustu. Byl to kamarád neustále připravený jít s námi kamkoli, vděčný za to, že může být s námi. Byl to přítel, který pokaždé, když byl někdo z nás nemocný, uléhal blízko nás a ustaraným mopsím pohledem nás pozoroval a hlídal. Byl to parťák ,který nám "pomáhal" při všech domácích pracích,při zařizování bytu, při různých přestavbách - vždy se pletl pod nohama. Monty byl právoplatným členem naší rodiny, se kterým se muselo počítat při plánování každé dovolené, rodinného výletu, návštěvy, při nakupování vánočních dárků.. . Asi před dvěma lety dostal Monty svůj první epileptický záchvat. Záchvaty jsme se naučili zvládat, věděli jsme, že nemá cenu do nich zasahovat, protože Monty nás v tu chvíli nevnímá. Prostě jsme vždy počkali, až záchvat odezní a Monty se vzpamatuje.. . Tuto neděli dostal Monty svůj poslední záchvat.. .Umřel.. . Je nám smutno, nikdo nás po příchodu domů nevítá, nenastavuje hlavičku k pohlazení, neloudí piškotek... .Moc nám všem chybí.... . Manžel Montíka uložil do pelíšku a pochoval na zahradě....... Moc rád tam s náma jezdil............... SPINKEJ SLADCE,NÁŠ MALÝ UCHROCHTANÝ ANDÍLKU
|
