nám napsal(a): Konečně jsem se rouzhodla Vám napsat náš bolestivý příběh.

Vždycky jsem si přála mopsíka. Pořád jsem si, ale říkala, že by to byl chudáček, že bych se mu nemohla moc něnovat a byl by hodně sám doma. Dnes vím, že to tak není a když si pejska pořídíte hodně rychle si z Vás udělá takového otroka a všechno mu podřizujete. Nakonec jsem svého kamaráda naočkovala tak, že si koupil mopsí slečnu Vendulku. Každou chvíli když jsem mohla jsem si jí půjčovala a nakonec to dopadlo tak, že mi Vendulka zůstala. Byla moje všechno. Celá moje rodina a přítel si vendulku zamilovali. Splnil se mi můj životní sen. Byla miláček všech. Každé ráno nás nechtěla pustit z postele. I v jako osudný den jsme si hráli a netušili, že je to Vendulky poslední den.
Odpoledne jsme byli obědnaní na poslední očkování než jí bude rok..dostala injekci a jeli jsme domu. Pořád si říkám, kdybybch byla více informovaná možná by se to nemuselo stát, ale furt je tady kdyby..... Už po cestě domu, bylo vidět, že jí není dobře, pozvracela se...řekla jsem si, že je to jako u malých dětí a dala jí doma do pelíšku, aby si odpočinula...bylá skleslá, furt ležela. Volala jsem na Veterinu, zda je to normální.. bylo-skleslost, nechutenství, prý pokud by se nám to nezdálo měli jsme přijet na zklidnující injekci. Pak se probrala pořád pila a neudržela hovínka a skoro se ani neudržela na nohou. Okamžitě jsem jí zabalila do ručníku a okamžitě na veterinu. Tak už jsme přijeli tak, že Vendulka byla v komatu a měla pěmu u tlamičky..okamžitě ji nasadili infuze, odběry ..atd..uplně jsem se zhroutila. Vidět takhle mojí holčičku bylo strašné.
Bylo to na hospitalizaci...doktor nás upozornil na riziko, ale pořád jsem nevěřila tomu, že by se něco takového mohlo stát. Ležela tam a najednou zvedla halvičku a koukla na mě. Pak nám jí odnesli a já si neuměla ani představit, že jí vidím naposledy. Doktor nám řekl, že si máme za hodinku zavolat jak je na tom, ale že minimálně dva dny si jí tam nechají. Po cestě domů jsem nemohla zastavit pláč. Přítel mě stále utěšoval, jak je silná, že to zvládne. Omyl... . Zaparkovali jsme auto a zazvonil telefon. Pan doktor mi oznámil, že nám před 5 minutami Vendulka umřela. Zhroutil se mi svět.
Upadla jsem na zem a jen šíleně brečela. nechápala co se stalo jako by jí někdo otrávil, byla přeci uplně zdravá, plná života. Celou noc jsme nespali jen brečeli a všude jí hledali...druhý den jsme jeli na veterinu vše vyřídit a rozloučit se s naší holčičkou. nedalo nám to proto jsme Vendulku poslali na pitvu. Zpráva, kterou jsme se dozvěděli mě opět poslala ke dnu. Umřela na anafylaktickou reakci tzv. reakce na očkování. Zabila jí injekce, která jí měla chránit! Bohužel jsem o takové reakci nikdy neslyšila. Po zjištění na internetu se tato reakce objevuje do 15min což se u nás objevilo. A objevuje se tak minimálně. Zbyla nám jen bolest a vzpomínky. Věřím, že se má Vendulka v tom psím nebíčku dobře a pořád na ní vzpomínáme. Dnes už máme nové štěnátko mopsíka, kterou jsem dostala, aby mi ulehčila trápení. Je to zlatíčko jako všichni mopsíci. Očkování máme rozložené do nejmenších dávek a vždy raději po injekci min.15 min čekám a pak jí nespouštím z očí do druhého dne. Celý život už budu z této procedury vystrašná. Přeju Vám všem a Vaším miláčkum hodně štěstí a zdraví.