nám napsal(a): Jak k tomu došlo: Přibližně dva dny před tímto smutným dnem bylo u nás v bytě velké horko (něco přes 25 stupňů Celsia).

Ben funěl jako hroch a odmítal odejít ven, když byl vynesen, aby se ochladil, za minutku byl zpět na chodbičce ve svém pelíšku. Pak mu zřejmě povolilo něco v krku a on začal chroptět a kašlat. Alespoň tak mi to popisoval můj přítel - já jsem byla s Fifáčkem v práci. Přibližně ve stejném stavu vydržel Ben jeden den, do 5.5. do večera, kdy jsme se večer vrátili z práce. Pak už nemohl bez úporného kašle dýchat vůbec kromě -jak jsme zjistili experimentem-v poloze na zádech. Jinak nedokysličením vrávoral, po chvíli dokonce zůstal v agonii ležet (zřejmě se ještě zhoršilo uvolnění svalu, který udržuje dýchací trubici kruhovou, a sval se pak prověšuje a uzavírá tracheu, která se přitom změní z kruhové (kdysi) na plochou. To nejen zneprůchodní dýchací cesty, ale navíc to způsobí pocit vdechnutí něčeho do dýchací trubice a následuje silný kašel, který zcela zabrání dalšímu dýchání.). Takže ho můj přítel celou noc hlídal, aby dýchal, v pololeže na zádech. Druhý den ráno jsme s ním jeli na veterinu. Vyšetření nezjistilo nic, kromě těžkého brachycefalického syndromu, o kterém víme - s ním k nám už bohužel přišel. Dostal 2 injekce - bronchodilatikum na rozšíření dýchacích cest a kortikoid na snížení otoků dýchacích cest. Jeho stav se měl zlepšit do odpoledne. Bohužel se tak nestalo. Takže jsme museli rozhodnout, zda má smysl přestat se starat o všechno ostatní a jen hlídat psa, jestli leží na zádech (což mu bylo navíc bytostně nepříjemné a snažil se každou chvilku otočit, takže se dusil tak dvě minuty každých pět minut). Dále nebyl téměř schopný vykonat jakoukoliv potřebu, protože pokaždé když změnil polohu z leže na zádech, začal se dusit. A na vyvenčení je potřeba minimálně stát na nohou, i kdybychom ho ven nosili, aby nemusel chodit. Nakonec jsme se s přítelem dohodli, neboť léky nezabraly a Benův stav byl jen jeho týráním, trápení mu ukončit -:(((. Ještě jsme mu mohli nechat zavést stenty, vložku do dýchací trubice, ale tento zákrok má malou naději i u zcela zdravého mladého psa, dráždění vložky v dýchacích cestách je hodně vysoké a vyvolává spoustu komplikací - hlen v plicích s následným zápalem plic a podobně, a třináctiletý, navíc s dalšími komplikacemi dýchání (přerývaný dech - na chvíli přestane dýchat, a po chvíli reaguje na nedostatek kyslíku hrozným funěním) byl bez šance. Navíc bychom ho kvůli tomu museli vézt z Českých Budějovic buď 2,5 h do Prahy nebo 3,5 h do Brna. Tam by mu museli udělat bronchoskopické vyšetření pod narkózou. Vzhledem k tomu, že díky svým chronickým dýchacím potížím měl už i nemocné srdíčko (jak nám sdělil lékař na naší veterině), i kdyby přežil transport, na 99% by nepřežil už vyšetření, natož pak operaci. Můžeme se už jenom dohadovat, jak dlouho by Ben mohl žít, kdyby měl měkké patro zkráceno včas. Jak velké by byly jeho problémy s dýcháním, jak moc rozjetý by byl jeho brachycefalický syndrom...