nám napsal(a): Doteď nechápu že sem píšu.

Že sem píšu dneska a ne až za deset let. Tato noc byla nejhorší v mém životě.Stalo se to včera, Na můj svátek. Byla jsem u vody a Ašenku opěthlídala babička. Byla jako její vnoučátko. Byly na zahrádce. Já přijela ve 4 hodiny a začala doma pracovat. V pět hodin mi volali že je Ašenka nějaká vláčná a blinkala. Měla jsem zrovna takovou aktivní náladu, možná bych to jindy ani neudělala protože aša v Těch horkách bývá často unavená a zvrací travičku co na zahrádce popapká. Vyjela jsem pro ní, asi instinkt nebo já nevím. Babička mi jí předala a opravdu byla jinak unavená než jindy, byla jak pytel brambor a trošku spocená ale ještě na mě brumlala a vrtěla zatočeným ocáskem. U veterináře mi řekli že zkolabovala, napíchli jí kapačku ale ta nepomohla, začalo se to prudce zhoršovat.  Bylo 6 hodin když jsem jela domů a měla přijet ještě v 10 na další kapačku. Ale té už jsme se nedočkaly. Ašenka se o půl osmé nadechla naposledy. Držela jsem jí. Potom jse s ní začala hýbat třepat, zkoušela jsem jí dát dýchání a neprobrala se, už se nenadechla. Potom jsme jí vezli na zahrádku,měla jsem čas do 10ti hodin držela jse jí a loučilase s ní,byla ještě teploučká a tak krásná.Jakoby jen klidně spinkala,nechtěla jsem jí dát z ruk.A ona už nežila.Já o ní přišla navždycky, nechci tomu věřit. Tohle se nemělo stát, ne mě, ona byla mé všechno. Kamarádka, miminko, moje malá veselá holčička. V životě mi strašně moc pomohla a už není, a nikdo neví proč se jí, zrovna jí, mladému pejskovi zastavilo srdíčko. 20.9 by měla druhé narozeniny, chtěla bych to oslavit i bez ní. Je to strašná, prázdná díra. Nevím co budu dělat až dopíšu tento článek, já už si jí nikdy nepohladím :-(((((((((((((((((((((((((((((((