V půli listopadu mi volala kamarádka, jestli nechci jet na výstavu, proč ne, řekla jsem si a na můj dotaz kam, jsem uslyšela: na Maltu!

Kamarádka je vtipálek, tak jsem se jen zeptala, jestli si mám vzít montérky až budu přihazovat zedníkům. Odpověď zněla: na MALTU, ne na maltu!!!  A autem, tři ženské a čtyři psi. 6.12. je tam mezinárodní výstava a jsme zváni jedním maltským přítelem, pejskařem. Ubytování a strava zdarma, jen náklady na cestu. Kdo by dokázal odmítnout? Já ne. A tak se chystáme s Tamarkou na cestu. Malta má dost přísné veterinární podmínky pro vstup psů, takže musíme mít více než 6 měsíců staré vyšetření  krve na vzteklinu a 48 hodin před vstupem odčervit a odblešit. Takže balím i odčervovadla a odblešovadla pro 80 kg psů, protože cesta potrvá 3 dny a tyhle procedury musíme zvládnout za cesty. Cesta byla pojata jako výlet do Itálie a jediným pevným termínem byl zabukovaný trajekt ze Sicilie na Maltu. Takže vyrážíme v neděli ráno a večer už nocujeme v italské Bologni.  Druhý den navštívíme šikmou věž v Pise a v dost silné bouřce přejíždíme až na jih Itálie, kde nocujeme na břehu Středozemního moře s výhledem na Sicilii. V úterý ráno přejedeme trajektem na ostrov a zde je náš první velký cíl - Etna. Přeje nám počasí, je modrá obloha, teplo, kvetou tu ibišky, zrají citrusy. Podařilo se nám vyjet autem do výšky 1800 metrů, dál musíme pěšky. Tady už je sníh a pejskům zima. Takže jsme je jen nechaly proběhnout a vyvenčit krátkou procházkou a samy se vydáváme ke kráteru. Vrcholu Etny jsme nedosáhly, ale zážitek to byl nádherný. Pozdě odpoledne už odjíždíme do zamluveného penzionu přespat. Ráno nás čeká další cesta, tentokrát je cílem město Syrakusy a archeologické vykopávky. Zase je nádherně teplo a všichni členové expedice se kochají nádhernými stavbami starého Říma.  Odpoledne už musíme trošku spěchat, v 19.30 nám jede trajekt a máme to k němu skoro 100 km. Ale stihly jsme přijet do přístavu včas, ještě máme dost času dát si kávu, proběhnout pejsky po přístavu, podívat se na loď, kterou poplujeme. Jen nám bylo divné, proč se všichni na nás tak divně koukají a nad naším nadšením nad lodí jen kroutí hlavou. S námi najelo na trajekt jen několik aut, několik tiráků a všichni ihned zalehli ke spánku. Cesta trvá 2,5 hodiny, tak asi proto. My si však chtěly tuto pro nás exotickou plavbu lodí náležitě vychutnat. Daly jsme si kávu, zákusek, a už vyplouváme. Pak jsme pochopily, proč všichni leží a snaží se spát. Na moři dost silná bouře a ta loď si dělala co chtěla, a kapitán měl asi co dělat udržet ji v rovině. No moc se mu to nedařilo, bylo nám dost špatně všem. V jasných chvilkách, kterých moc nebylo, jsem myslela na psy, kteří museli zůstat v podpalubí v autě a na to, jak je budeme zachraňovat až loď půjde ke dnu. No nakonec jsme my ženské přežily s menší újmou na zdraví, psi snad ani nezaregistrovali, že se něco dělo, nebo netrpí mořskou nemocí. V deset večer přistáváme na vytoužené Maltě.  Byla jsem pevně rozhodnuta, že zpět už nepojedu a rozhodovala jsem se mezi nedobrovolnou emigrací na Maltu a sháněním letenky do Prahy. Zbídačené, mírně dehydratované žaludeční nevolností, a čeká nás  překvapení v podobě silničního provozu. Na Maltě se jezdí vlevo, což jsme netušily. Ještě že na nás v přístavu čeká Harry s manželkou, takže se ujímá našeho volantu a jedeme "domů".  Jsem jediná, kdo Harryho a jeho ženu Marien nezná, takže se představíme, přivítáme  a  omluvíme se  pro nevolnost a jdeme spát.  Ráno jsme se probudily do nádherného slunečného dne, venku 25 oC, modrá obloha. Vyrážíme ven. První cesta vede k moři, podívat se na velkou louži. Moře je teplé, tak akorát na vykoupání. Jediným problémem je, že celý ostrov je jedno velké město a na nějakou pláž jsme za celý týden nenarazily. Takže alespoň smočit nohy, aby bylo doma o čem vyprávět. Měly jsme tři dny na prohlídku ostrova, o víkendu  nás čeká výstava.

 Výstava byla jediná mezinárodní, která se ročně na Maltě koná. Překvapením pro mne bylo, že všechna plemena posuzuje jen jeden rozhodčí. Ale nakonec byli dva,   protože bylo moc přihlášených psů. Celkem asi 650. Výstava se konala ve sportovní hale, kde byl jeden kruh a  byla rozdělená na několik částí. V   sobotu odpoledne se vystavovaly skupiny FCI  I. - IV., v neděli ráno V. - VIII. a v neděli odpoledne IX. a X. Závěrečné soutěže se konaly v úterý večer v nádherném pětihvězdičkovém hotelu. Tak proto byla v povinné výbavě i večerní róba! Ještě před výstavou jsem sondovala u Harryho, kolik že bývá na Maltě mopsů, odpověď zněla : tak 6 - 8. Ale zapoměl mi říct, že ve třídě., celkem se výstavy zúčastnilo 46 mopsíků z Malty, Itálie a jeden český. Bylo to nejvíce obsazené plemeno. Byli tam mopsíci jak odchovaní na Maltě, tak dovezení z  Argentiny, Polska, Německa, Slovenska, Dánska, Itálie, a moje česká ruská Tamara. Tamarka byla jediná černá fena, mimo ni tam byli ještě dva černí pejsci. Překvapilo mne, jaký mají místní chovatelé přehled, chovatelskou stanici Valespes, odkud pochází Tamara, znali snad všichni. Třeba nás i považovali za favority. Tamarka se moc líbila, jak místním mopsíkářům, tak i panu rozhodčímu, Luis Pinto Teixeirovi z Portugalska, který ji nakonec ohodnotil známkou výborná 2, v konkurenci šesti béžových fenek.  Moje spokojenost byla na samém vrcholu. Titul BOB získal nádherný Anjos Armani.Taky nás překvapila česká vlajka, visící v průčelí haly. Byly jsme náležitě hrdé, že takto reprezentujeme naší republiku. A což ještě výsledky ostatních účastníků: faraón Áda si odnest titul BOB a šampion Malty, faraónka Tita výborná 1, portugalský podengo Banďa titul BOB. Ale ani jeden z nich  neměl takovou konkurenci jako Tamarka.

 Společenský večer byl pro nás zážitkem. Zúčastnili se všichni psi s titulem BOB, všichni lidé ve večerních úborech, psi nachystaní, no paráda. V hotelové hale podium jak při soutěži  Miss, večer moderovala známá maltská televizní moderátorka, a živě ho vysílala i místní televize. A další úspěch české výpravy :   faraón Áda získal titul BIG II. V soutěži Best Puppy se na prvním místě umístila nádherná 5ti měsíční fenka mopse, které jsem moc fandila už od začátku soutěže. Po vyhlášení výsledků nás čekala opulentní slavnostní večeře, výborné maltské víno, společenská zábava, a tak jsme byly rády, že jsme se ve tři hodiny ráno dostaly do svých postýlek.Ve středu jsme si přispaly, v rámci venčení proběhly malé nákupy suvenýrů a odpoledne nás čekala loď směrem zpět na Sicilii. Bylo bezvětří, moře klidné, ale i tak jsme s odporem nastoupily na loď. Cesta byla úplně jiná než náš příjezd, klidná, houpalo se to v mezích slušnosti a přežily jsme bez ztráty kytičky. Čekal nás nocleh na Sicilii, další den přesun do Neapole a naše poslední zastávka - Pompeje. Náš poslední nocleh v kempu byl korunován zážitkem, kdy nám personál dovolil natrhat si vlastnoručně mandarinky, pomeranče a citrony právě dozrávající v objektu kempu. Celý den jsme si prohlížely archeologické skvosty Pompejí, majestátní Vesuv, utahaly jsme sebe i psy a odpoledne už balíme na poslední část cesty. Čeká nás posledních 1551 km do Rakovníka, kde je cíl. Vyjíždíme ve čtyři odpoledne a v deset druhý den ráno jsme doma. Jen ten sníh a mráz, kteří na nás čekali, bylo trošku velké překvapení. No a co bychom vlastně chtěly? Dva týdny před vánocemi? A tohle nám nějak pod jižním sluncem a s čerstvě utrženými mandarinkami v hrsti nedošlo.Výlet se vydařil, nikdo nás neznásilnil, neokradl ani nezabil, jak někteří škarohlídi předvídali a příští rok se chystáme do Portugalska !!!

MVDr Jana Šikulová